Intuitivní pedagogika je především hrou. Hrou s pohyby, se smysly, s pohledy a doteky, s chutí na život, se zápletkami duše. Je to pestrá paleta her s tělem. Nedílnou součástí těla je také mozek. Jen těžko se tělo pohybuje bez mozku. A mozek, jenž si nevšímá těla, nemívá zrovna životodárné a smysluplné nápady. Mozek rád poznává nové věci. Učí se, jak si lze se světem hrát nově a rozmanitě. Při hrách intuitivní pedagogiky mozek navíc zjišťuje, jak při zkoumání života poznávat sám sebe.

INTU HRY SE DAJÍ ROZDĚLIT DO TŘÍ SKUPIN:

1. Do první skupiny her patří ty, které člověku umožňují vybočit z racionálního, kontrolujícího a plánovacího pohledu na svět směrem k dívání se a naslouchání, nechat věci se dít volně, bez řízení a kontroly. Odměnou je klid a schopnost poodstoupit od svých myšlenek.

2. Během her druhého typu jde primárně o pozorné prožívání emocí. Žádnou z nich přitom nechápe ani pozitivně ani negativně. Když nastanou, jednoduše jsou. Přijímá, co je přítomné a nesnaží se to nijak pochopit, uchopit či naopak popřít. V bezpečném prostředí her objevují tělo a mozek taje vzájemné komunikace. Hry intuit. ped. staví člověka do tzv.meziprostoru. Na místo, kde vznikají emoce. Na hranici, kde z jedné strany začíná obraz o světě a z druhé svět. Znamená to být na obou stranách kůže najednou. Venku i uvnitř. V nitru i na světě. Ve vědění i v nevědění. 

3. Třetí skupina zavádí člověka do nejjemnějších krajin. V nich se učí naslouchat plynutí všehomíra. Na hraně, kde se viditelný svět vynořuje z neviditelna. V prázdnotě, z níž stříká plnost života, v tichu, odkud se rodí slova a obrazy, v hlubinách, ve kterých bydlí něha. Tam, kde se nebuduje rozdíl mezi sebou a ostatním. Zažívá. Hraje si s vnitřkem i vnějškem najednou. Prožívá. Absorbuje, aniž by filtroval. Rozléhá se, aniž by okupoval. Pohybuje se, i když nemění místo, polohu ani svůj tvar. Je v sobě, ačkoli se nachází po celém těle a zároveň ještě mnohem dál.

Zdroj: https://intuitivnipedagogika.cz/intuitivni-pedagogika-a-seberozvoj-plaziho-mozku/</p>