Pouť do Santiaga I.

aneb Camino de Santiago - neobyčejná cesta pro obyčejné lidi

Pěkně od začátku...

Ne vždy se hodí, že mi čísla nic neříkají, v tuto chvíli ano. Když vidím napsáno, že vzdálenost do Santiaga de Compostela je 480km, nemám žádný pocit, nedokážu si pod tím číslem nic představit, jen moje mysl mi říká, že je to hodně :-). Běžně člověk chodí na celodenní výlety v délce 14-16km (pokud to není sportovec nebo turistický nadšenec, a nejde více). Takže představa 480km je natolik abstraktní, že ji moje mysl nepobírá, naštěstí :-)

A to je vlastně můj záměr - ať to mysl nepobírá. Na to se těším. Je to jeden z motivů mé pouti do Santiaga.

Tím druhým je jednoduchost...

Na pouť v současnosti chodí lidi ze všech koutů světa. Jedná se tedy o něco, co je určeno každému - bez ohledu na věk, rasu, povolání, vyznání... A to je přesně ono - jednoduchá obyčejnost. Cítím, že v ní jsou ukryté neobyčejné zázraky bez "magických" rituálů a omamných kouřů, bez nejrůznější esoterických udělátek a krystalů... Tyto zázraky se nedějí ve vnějším světě, ale uvnitř člověka. Vůbec nevím, co se bude dít, jen něco tuším. A toto tušení dobře znám, to je hlas mé intuice...

Stejně jako to, že mám jít s Cyrilem (mým partnerem, druhem nebo jakkoliv toto spojení jde nazvat). Dělá mi dobře s někým sdílet, promlouvat, vzájemně se podporovat a učit se. Zároveň tuším, že se mezi námi má něco odehrát, co však potřebuje jiné okolnosti, jiné naladění...za hranicí každodennosti, známého prostoru domova i státu.

Vydáváme se na putování krajinou vnější i vnitřní s radostným nasazením a dětskou touhou po dobrodružství.

Možná se naše záměry vyplní a možná najdeme ještě něco jiného...